|
Zase po roce se setkáváme s bývalými spolužáky a známými a jejich potomky. Tentokrát jsme odjeli do Velkých Karlovic v Beskydech na samoobslužnou Chatu Miloňová . Celkem nás zde strávilo skoro týden 13 dospělých a 17 dětí.
|
|
 |
...fotečky z akce
Neděle 12.8.2012
Odjíždíme kolem třetí odpoledne, zhruba za tři hodinky jsme na místě. Skoro všichni už jsou dojetí, tak rychle vybalujeme a se všema se vítáme. Všichni už jsme na chatě poněkolikáté, takže děcka po krátkém rozkoukání lítají s ostatníma venku a po pokojích. Večer je odkládáme k audiovizuální technice a v jídelně rozjíždíme společenský večer.
Chata Miloňová
Pondělí 13.8.2012
Ráno po snídani vyrážíme na
Pustevny(1120m.n.m). Vyjíždíme auty přes
Prostřední Bečvu až nahoru a za 80,-Kč parkujeme. Přestože mělo být polojasno a teplo, nahoře jsme v oblačnosti a úplný hic taky není. Vyrážíme po asfaltce notoricky známou trasou k soše
Radegasta(1106m.n.m). Zde dáváme první občersvení, holky s nejmenšími dětmi otáčí zpět, jdou se projet lanovkou. My ostatní pokračujeme teď už po štěrkové cestě dál na
Radhošť(1129m.n.m). Oblačnost se postupně protrhává, takže je konečně něco vidět a taky se otepluje. Na
Radhošti jsme právě v době oběda, takže někteří obědváme uvnitř
Hotelu Radegast, část se spokojí se stánky venku. Po obědě děcka ještě blbnou v oklolí chaty a záhy vyrážíme na zpáteční cestu. Ta ubíhá vcelku rychle, až na pár borůvkových zastávek. Než se nadějeme, jsme zpátky na
Pustevnách. Tam naše rodina podléhá pokušení a Zdeňka s dětmi odjíždí dolů na
Ráztoku na koloběžkách. Ostatní se vrací na
Miloňovou a já sjíždím dolů autem a přes
Rožnov pod Radhoštěm jedu do
Trojanovic, abych nabral koloběžkáře. Tomášek už na mě čeká a za chvilku dojíždí zbytek rodiny. Večer zase trávíme na chatě a v blízkém okolí.
Pustevny
Úterý 14.8.2012
Po snídani odcházíme všichni na vrch
Miloňová(846m.n.m), kde má podle mapy stát rozhledna. Pár serpentinama po asfaltce nabíráme metry, některé zkracujeme lesem a šmejdíme po houbách, někteří i úspěšně. Většina výpravy pak dál pokračuje po asfaltce, takže se mnou na lesní cestě zůstal jen Štěpánek, který jel "na koni". Ještě s náma pokračuje Petra s Lukáškem, která mi věří, že snad nezabloudím. Pokračujeme v podstatě po hřebeni pořád do kopce. U křižovatky lesních cest volá Petry manžel, kde jsme, tak je navigujeme k nám, ale nečekáme a pokračujeme dál. Za chvilku jsme u rozhledny, bohužel je úplně nová a ještě se natírá, takže nahoru se nepodíváme. Za půl hodiny dochází zbytek výpravy. Likvidujeme sušenky a podle GPS sestupujeme lesem. Záhy narážíme na pěšinu a pak lesní cestu a po chvilce na žlutou značku. Po ní pokračujeme až na naši chatu, kde jsme kolem druhé odpoledne. Na odpoledne máme objednané opékání vepřové kýty. Pan správce nám instaluje rožeň a rozjíždí pečení, po krátké instrukci si už motáme a ořezáváme sami. Večer se opět vydařil.
Na dnes máme speciální plán: výlet na Slovensko na
Jánošíkovy Diery v
Malé Fatře. Vstáváme brzy a o půl osmé odjíždíme. V
Karlovicích je krásně, ale za
Makovem vjíždíme do mlhy. Doufáme, že je to jen opar z
Váhu a naštěstí se ukazuje, že je to tak. Při příjezdu do
Bieleho Potoka už zase svítí sluníčko. Platíme 2€ na parkovišti u
Hotelu Diery a vyrážíme po modré na trasu. Procházíme vcelku v pohodě
Dolné Diery a na salaši
Podžiar se poprvé občerstvujeme. Pokračujeme dál po modré přes
Horné diery. Tady už přitvrzuje, překonáváme i místo s řetězy a fixním lanem, taky žebříky a slepičí schody nejsou pro menší děti zrovna snadnou překážkou. Štěpána mám většinu cesty na ramenou. Větší děcka zase musíme krotit aby brzdily a někam nespadly. Nakonec vylézáme ze soutěsek na loukách mezi
Velkým(1609m.n.m)a
Malým Rozsutcem(1344m.n.m) přibližně ve 1200metrech. Tady dáváme oběd z vlastních zásob a sušíme propocená trika. Po poradě skupina s většími dětmi odchází zpátky do
Bieleho potoka přes
Malý Rozsutec a my s malošema sestupujeme lesem po zelené na
Vrchpodžiar a k salaši
Podžiar. Cesta by byla celkem snadná a pohodlná, kdyby nebylo všude bláto. No nakonec jsme to nějak doklouzali. Na salaši se zase občerstvujeme a aby jsme se nenudili, pokračujeme po žluté přes
Nové Diery. U rozcestí
Ostrvné se napojujeme zpět na modrou a za chvilku už jsme u auta. Asi po pěti minutách doráží skupina, která šla přes
Malý Rozsutec. Ukazuje se, že nejít s prckama přes kopec bylo dobré rozhodnutí, po cestě jsou řetězy, které by se s nima těžko lezly. Odjíždíme a kolem šesté odpoledne jsme zpátky na chatě. Společenský večer se protahuje až do brzkých ranních hodin.
Jánošíkovy Diery
Čtvrtek 16.8.2012
Ráno vstáváme pozdě. Dnešní den si organizuje každá rodina dle své chuti. Někteří jdou zase na tůru, jiní se vyváží na hřebeny autem a jdou na oběd a procházku. Naše rodina po brzkém obědě na chatě odjíždí do
Trojanovic navštívit horské lanové centrum Tarzánie. S Klárkou a Tomáškem jdu na juniorskou trasu a Štěpánkovi na doporučení obsluhy platíme dětskou trasu. Větší děcka s menšími problémy a místy s mojí pomocí trasu prolézají. Některé překážky daly celkem zabrat i mně. Štěpán bez maminky odmítl na trasu vlézt (dospělí na ni nemohou), tak se nakonec placatili po lese a aspoň fotili. Stíháme ve tři lanovku na
Pustevny a zase objednáváme koloběžky na cestu dolů. Vezu Štěpána na sedátku a jede s náma Tomášek. Jedeme rychlostí opravdu závratnou, chvílema mám pocit, že nás předstihnou i chodci. Nějak se doplácáme dolů a odevzdáváme koloběžky. Dělám si srandu, že holky dorazí tak za dvacet minut. Nakonec je z toho třičtvrtěhodina. Klárce se blbě brzdilo, protože řídítka měla narozdíl od pondělka dost tlustý gripy, takže hned nahoře chytla hysterák a skoro celou cestu šla pěšky. Chvátáme zpátky na chatu, protože navečer je naplánovaná stezka odvahy s hledáním pokladu. Všechny skupiny úkol splnily, takže poklad byl nalezen a spravedlivě rozdělen. Zlatým hřebem večera a celého pobytu byl slavnostní ohňostroj, který jako vždy zajišťoval Surda. Večer zábava poněkud vázla, takže se šlo celkem brzo spát.
Tarzánie
Pátek 17.8.2012
Dnes pobyt končí, takže po snídani balíme a uklízíme pokoj. V deset odjíždíme do
Karolinky do sklárny, kde máme zamluvenou exkurzi. Ve sklárně už se bohužel jen leptá a zlatem barví sklo, které se sem vozí ze sklárny v
Novém Boru. Provází nás starší pán, který pamatuje ještě lepší časy zdejší sklárny, kdy se tady sklo i foukalo a brousilo. Tak jsem si pamatoval sklárnu i já a Zdeňka z exkurze před patnácti lety. Bohužel v roce 2005 zde byla tavba skla ukončena. Po exkurzi se ještě vracíme na chatu a po obědě se postupně rozjíždíme. My jsme ještě pozvaní na návštěvu k Surdům, kam zhruba ve čtyři dorážíme. Nakonec zůstáváme přes noc a odjíždíme až v sobotu po výborném obědě a zmrzlině. Navečer jsme konečně zase doma.
