Jihotyrolský horský vůdce a jeden z nejlepších horolezců své doby. (7.4.1879 – 21.4.1956)
|
|
Angelo Dibona, který vyrůstal v srdci Sextenských Dolomit, Cortině D’Ampezzo, začal brzy lézt po horách. V roce 1900 vstoupil do sboru císařských myslivců a v roce 1905 se stal horským vůdcem. Díky svým vyjímečným lezeckým schopnostem se stal velmi známým a provázel spoustu prominentních osobností. Spolu s horskými vůdci Luigim Rizzim a Angelem Dimai vylezl Dibona spoustu nových lezeckých cest. Dibona začal používat jako jeden z prvních na místech, která nešla jinak překonat, horolezecké skoby. Díky tomu se dostal do konfliktu s vynikajícím rakouským horolezcem Paulem Preußem, fanatickým zastáncem volného lezení a odpůrcem jištění a jistících technik.
|
|
Přestože jeho domáckými horami zůstaly vždycky Dolomity, slézal obtížné cesty v celých Alpách a brzy se stal jedním z nejznámějších horolezců a horských vůdců. Celkem je mu připisováno asi 70 prvovýstupů.
Některé z mnoha jeho výrazných horolezeckých úspěchů:
- prvovýstup jižní stěnou La Meije v pohoří Ecrins
- prvovýstup severní stěnou Einser v Sextenských Dolomitech
- severovýchodní stěna Dent du Region
- severovýchodní hrana Dome de Neige
- Ödsteinkante na Großer Ödstein v pohoří Gesäuse
- Dibona Kante v severní stěně Große Zinne
|
|
V období 1. sv. války bojoval na rakouské straně po boku takových horolezců jako byl
Sepp Innerkofler a
Luis Trenker. Po válce ho finančně zruinoval nedostatek zahraničních turistů, posléze pomalu upadl do zapomnění a v roce 1956 v
Cortině d’Ampezzo zemřel.
Dibonakante na vrchol Cima Grande.
