 |
|
Po delší době se nám opět podařilo urvat volný víkend a uspořádat tátočundr, na kterém je maminkám zapovězena účast. Odjeli jsme ve složení Jose + tři děti, Johnek + dvě děti a Stojka + dvě děti.
|
...fotečky z akce
Jako útočiště jsme zvolili kemp
Sykovec rozkládající se na břehu stejnojmenného rybníka, který je se svou nadmořskou výškou 724 m.n.m nejvýše položeným rybníkem v Českomoravské vrchovině. Jako plus hodnotím prostředí v kempu, stanuje se ve vzrostlém lese. Zázemí v kempu vcelku ujde, k restauraci nemám připomínky, pivo bylo dobré, komu se zajídají klasické české smažené rychlovky, má možnost ukojit chuťové buňky jinde v blízkém či širokém okolí. K čistotě sociálek taky nemám výhrady, personál se opravdu snaží, ale kapacitně je to slabota, chtělo by to přistavět!! Velká paráda je možnost si nakoupit základní potraviny přímo v kempu. Dojeli jsme v pátek asi ve čtyři odpoledne, a našli stany kamarádů. Postavili jsme stan a do sedmi se motali po kempu a oklolí a čekali, až se vrátí kolegové z Vodního ráje v Jihlavě. Večer končíme u špekáčků (všichni) a piva (dospělí).
Draxmoor a Devět skal
V sobotu jsme vyrazili do
Dolní Rožínky na strašidelný zámek
Draxmoor. Platíme vstupné a hned se usazujeme v 3D kině na film, který je intrem do zámku. Náš prcek (budou mu čtyři) moc prostředí nedává, takže se mě až do konce prohlídky drží křečovitě kolem krku a uklidňuje se až na denním světle. Děti se chvilku vyblbnou ve skákacím hradě a odjíždíme do
Maršovic do rodinné restaurace
Romantika na vynikající oběd.
Po obědě odjíždíme přes
Kadov na lesní parkovište, odkud vyrážíme po žluté zdolat nejvyšší bod Českomoravské vrchoviny
Devět skal (836m.n.m). Cestou se paseme na borůvkách a malinách. Cesta vede po lesních cestách. Pozor na cyklisty! Všichni jsme byli až na vrcholu, zde menší děti potřebují asistenci a dozor rodičů.
Po návratu po stejné trase máme v nohách asi čtyři klimetry,nasedáme do aut a odjíždíme zpátky do kempu, kde opékáme špekáčky a po uložení dětí u ohně a piva probíráme hluboko do noci život. Možnost rozdělat oheň vidím jako velkou výhodu tuzemských kempů v zahraničí nevídanou.
Údolí Doubravy
V neděli bouráme tábor a přes
Žďár nad Sázavou a
Žďírec nad Doubravou odjíždíme do
Bílku, kde je východisko trasy do
Údolí Doubravy . Po červené značce sledujeme tok potoka. Doubrava se žařezává hluboko do svého podloží a zformovala na naše poměry impozantní kaňon. Nechybí vysoké skály a vodopády. Velkým zpestřením pro děti i dospělé je Tomáškův objev raka. Nejdřív se kocháme jedním klepetáčem, a najednou vidíme další a další různě vybarvené kousky. Tolik jsem jich sám v životě dosud neviděl. U mostku na rozcestí
Pod Sokololohrady opouštíme červenou značku a po zelené stoupáme ke zřícenině
Sokolov . Tady se trochu občerstvujeme a pak se po zelené vracíme do
Bílku . Celá trasa obnáší něco přes čtyři kilometry a zvládnou ji s pomocí i malé děti. V místní restauraci obědváme a rozjíždíme se k maminkám. Dětem se tátočundr moc líbil, hlavně protože se nemusely sprchovat a mohly jít spát až když už se jim samy zavíraly oči.
