 |
|
Letošní hory s dětmi jsme naplánovali opět do Dolomit. Cestou jsme naplánovali nocleh na Loserhütte a výstup na Loser ferátou. Bohužel kvůli počasí nevyšla návštěva Stubaital a nakonec jsme skončili v Chlumu u Třeboně
|
...fotečky z akce
Pondělí 11.7.2011
Vyrážíme asi v devět ráno. Trasa směrem na na
Vídeň, potom u
Stockerau směrem na
Krems.U
Traismauer je konečně otevřen nový dálniční most, pokračujeme dál na
Sankt Pölten a
Linz. Najíždíme na pyhrnskou dálnici, ze které sjíždíme ve
Spital am Pyhrn. Tady po chvice bloudění nacházíme správnou odbočku k soutěsce
Dr. Vogelgesang-Klamm. Parkujeme auta a asi po 20 minutách jsme u kasy do soutěsky. Větší děti mizí vpředu, máme co dělat abysme jim stačili. Než se nadějeme jsme na asfaltce, po které za chvilku dorážíme k
Bosruck Hütte. Tady notnou chvilku studujeme jídelníček, aby nám pak sdělili, že teplá jídla už nevaří (asi čtyři odpoledne). Dáváme párky,štrůdle, džusy a piva coby pozdní oběd a stejnou cestou se vracíme k autům.
Jedeme přes
Bosrucktunnel,
Liezen do
Altausee za kterým vyjíždíme po placené silnici
Loser Panoramastrasse přímo k chatě
Loserhütte. Tady máme zamluven nocleh v matrazenlageru. Po ubytování ochutnáváme na terase s fantastickým výhledem speciality zdejší kuchyně. K večeru se terasa i restaurace vylidňuje, na noc zůstáváme jen my a banda rakouských mládežníků.
Loserhütte (1540 m.n.m.).
Úterý 12.7.2011
Na chatě se nám spalo moc dobře, děti a ženy by klidně zůstaly déle. Snídáme zase na terase, od rána svítí sluníčko a je příjemné teplo. Máme perfektní výstupové počasí. Já a PJ odcházíme k nástupu
Loser Panorama Klettersteig, holky s dětmi posíláme k jezeru. Po půl hodince se motáme do úvazků a šplháme do cesty. Ta je vedená nekompromisně vzhůru a je dost náročná a exponovaná. Cesta nenabízí příliš míst k odpočinku, stále je třeba se přidržovat. Leckde by mohl být nějaký kolík, ale nakonec se vždycky nějaký chyt najde a když ne, je tu ještě jistící lano. Po zápisu do vrcholové knihy na rastplatzu, kde se dá dokonce i sednout a vydechnout následuje dlouhý travers a po něm poslední pilíř. Na vrcholu jsme asi po hodině lezení. Chvilku se kocháme výhledy a pak scházíme normální cestou na
Loserhütte. Posháníme zbytek výpravy a odjíždíme.
Jedeme zpátky směrem na
Liezen, v
Steinach odbočujeme na
Schladming a pokračujeme na
Bischofshofen. V
Sankt Johann im Pongau kupujeme v rakouském autoklubu lístky na převoz aut vlakem (v předprodeji za 14€, na místě za 17€). Spěcháme údolím
Gasteinertal, kde v
Böcksteinu se štěstím stíháme najet na poslední chvíli auty na vlak (další jede za hodinu) a jen co dosedneme ve vagoně na sedadla, vlak odjíždí a noří se do tunelu pod Taurami, aby nás po 11 minutách jízdy vyplivl v
Mallnitz. Sjíždíme do
Obervellachu a po trase
Winklern,
Lienz,
Toblach dojíždíme do kempu Olympia u
Cortiny.
Za nepěkného nadávání na podklad zatloukáme stanové kolíky kousek od loňského plácku. Na víc se kromě nějaké konzumace tento den už nedostane.
Středa 13.07.2011
Ráno je sluníčko, tak neleníme a vyrážíme směrem
Passo Falzarego, ale odbočujeme na čtyřsedačku na
Cinque Torri. Po chvilce nás lanovka vykláda u chaty
Rif. Scoiattoli a noříme se do zákopů muzea v přírodě. Původně jsme chtěli dojít až na
Rif. Cinque Torri, to však pro vzdálenost zavrhujeme a raději se vracíme k horní stanici lanovky. Cestou obdivujeme lezce na věžích. Po svých sbíháme pod lanovkou zpět k autům a po nutných nákupech a zmrzlině v
Cortině se vracíme do kempu.
Cinque Torri.
Črvrtek 14.07.2011
Po ránu je celkem hezky. Posnídáme a vyrážíme tentokrát směrem na
Passo Giau. Před
Ponte di Rucurto necháváme auta a vyrážíme na chatu
Croda da Lago. Dle dostupných informací by to měla být cesta na hodinu a čtvrt. Po dvou a půl hodinách jsme na hřebínku asi o 300 metrů nad auty a chata je stále daleko, i když by cesta už neměla stoupat. Posvačíme a po zhodnocení sil rozhodujeme pro sestup a návrat do kempu. V půlce sestupu začíná pršet, k autům docházíme za stálého deště. Vracíme se do kempu. Vaříme oběd a po chvilce přijíždí XJ Lezec s rodinou. Od piva mu s PJ fandíme při stavbě stanu a zatloukání kolíků.
Pátek 15.07.2011
Ráno je chladno, než sluníčko v devět hodin přeleze hřeben
Pomagnon klepeme kosu. Na dnešek plánujeme odpočinkový den, takže v klidu snídáme a po jedenácté odjíždíme do
Cortiny na minigolf. Je celkem hezky, ale masiv
Tofan stejně jako minulé dny halí mraky. Po zmrzlince se vracíme do kempu na oběd. Počasí ukazuje odvrácenou tvář. K večeru se spouští liják a silně se ochlazuje. Zbytek dne trávíme zalezlí pod stanem.
Sobota 16.07.2011
V noci se vypršelo a protože nebylo jasno, nebyla ráno taková zima. Po snídani odjíždíme za polojasného počasí do
Cortiny, odkud se necháváme vyvézt
kabinovou lanovkou na Rif. Faloria a otdud asi třičtvrtěhodinovým výšlapem na
Rif. Capanna Tondi. Tady ochutnáme něco z místní kuchyně a odbdivujeme výhledy, bohužel dost stíněné oblačností. Vracíme se k lanovce, necháváme děcka vyblbnout na houpačkách a sjíždíme dolů. Ve městě fandíme golfovému klání a po zakoupení pečiva se vracíme do kempu. Počasí nám nepřeje, obědy vaříme a jíme ve stanech. Po další přeháňce PJ začíná zjišťovat předpověď na další dny. Bohužel nemá být lépe a k tomu se má citelně ochladit. Původně jsme měli strávit ještě pár dní ve
Stubaital, ale ani tato oblast nemá dobrou předpověď. Nakonec domlouváme na další den ústup do jižních Čech, konkrétně do
Chlumu u Třeboně.
Cesta zpět k Rif. Faloria.
Neděle 17.07.2011
Ráno vstávám o šesti a o půl sedmé vyrážím sám na
Col Rosa. Nedá mi si na kopec a
Via ferratu Ettore Bovero nevylézt, když bydlíme přímo pod ním. PJ a XJ Lezec nejdou, chtějí sbalit stany a včas vyrazit do Čech, aby stihli dojet v rozumnou hodinu do kempu. My pojedeme po zkušenosti z cesty sem na noc. O půl desáté stojím na vrcholu a posílám SMS. Chvilku zevluji a pak sestupuji normální cestou. O půl dvanácté jsem v kempu, kolegové jsou půl hodiny pryč. Shazujeme stan a vaříme oběd, máme trochu strach, aby nám to nezmoklo. Těsně před začátkem siesty v jednu hodinu se odhlašujeme z kempu.
Času máme dost,tak se ještě jedeme podívat na
Lago Ghedina. K jezeru vede asfaltka přímo od brány kempu. Je v dost špatném stavu, ale s opatrností sjízdná. Jezírko je nádherné a plné hladových pstruhů. Aby ne, jsou zde vysazeni za účelem sportovního rybolovu. házíme jim zbytky chleba a je to jako krmit kačeny. Ryby se mrskají přímo pod nohama. Nakonec objevujeme rybářskou chatu, u které je připraveno rybářské náčiní. Chvilku obcházíme,chtěli bysme si to zkusit, ale nikdo tu není. Nakonec s pomocí slovníku z cedule vyluštíme, že rybolov je nutno domluvit v restauraci. Půjčujeme si prut a podběrák, fasujeme návnadu a jdeme lovit. Zdá se to snadné, ryby skáčou na háček snad dřív než než dopadne na hladinu, ale zaseknou je není tak lehké. Nakonec zasekávám pěkný kousek a dostáváme ho z vody. Tomášek se pyšně fotí se pstruhem, ale když ho chceme pustit zpátky, Ital co hlídá začíná vyšilovat, že to není možné, že si rybu musíme odnést. Děcka začínají brečet, že rybu nechtějí zabít. Končíme rybolov a jdeme s nešťastným úlovkem ke zvážení do restaurace. Platíme 6€ za půjčení náčiní a 6€ za půl kila ryby a spěcháme pstroužka pustit. Teď nám Ital může, už je náš. Rybka chvilku plave hore břichem, ale nakonec se vzpamatuje. Jdeme zpátky do restaurace to drama zapít a zajíst. Dolů od jezera jedu radši na
Cortinu, cesta je o dost lepší.
Odjíždíme do Rakouska, konkrétně do
Dollachu, kde máme známou, bohužel letos na ni nemáme štěstí. PJ a XJ Lezec hlásí, že jsou v kempu a staví v dešti stany. Necháme děcka vyblbnout na prolízkách a skoro za soumraku vyrážíme na cestu. Protože bysme do kempu dorazili za noci, jedeme přespat do Třebíče k babičce, s tím, že do
Chlumu vyrazíme po snídani. Skoro celou cestu prší. Kolem čtvrté ráno jsme v Třebíči, kam jsme málem nedojeli, auto pět km před cílem začalo trucovat, ale nakonec si dalo říct.
Pondělí 18.07.2011
Ze snídaně byl nakonec brzký oběd a asi ve dvě odpoledne jsme byli v kempu. Našli jsme prázdné stany našich kamarádů a než jsme postavili stan a zabydleli se, došli z oběda. Odpoledne jsme strávili na minigolfu a večer jsme opekli buřty u táboráku. Konečně nám bylo teplo a nepršelo na nás.
Úterý 19.07.2011
Na tento den jsme naplánovali výlet do
Terčina údolí u
Nových Hradů. Naučná stezka tvoří asi šestikilometrový okruh se zajímavými stavbami z nichž nejzajímavější je umělý vodopád. Dětem se nejvíc líbila
tvrz Cuknštejn, která si zahrála ve fimu
Ať žijí rytíři. Bohužel je v soukromých rukou a není přístupná. Po pozdním obědě jsme se přesunuli do kempu, děti odpoledne strávily na houpačkách a pískovišti, dospěláci u stanu. Večer jsme upekli brambory v popelu a poseděli u ohně a protože byla hlášená fronta, na středu byl vzhlášen odjezd.
Středa 20.07.2011
Po snídani si šly děcka hrát a dospělí bourali tábor. Za hodinku nebylo co řešit a byli jsme hotovi k odjezdu, ale děti byla spokojené, tak jsme ještě počkali, než se vyhrají a šli ukončit dovolenou obědem. Po obědě jsme se rozjeli domů.
Mimochodem, další den celý propršel.
