|
Naše ratolest konečně dorostla do věku, kdy jsem usoudil, že by nebylo špatný ji začít brát do hor. Pro začátek aspoň něco lehčího, a tak jsem vybral nedaleké pohoří Dachstein, kde je řada cílů lehce dostupných i pro malé děti (Hunerkogel, Seethalerhütte, soutěska Silberkarklamm a spousta dalších).
|
Fotogalerie...
Středa 20.8. 2008
Vyrážíme z Třebíče v 9:00. Vzali jsme s sebou ještě známé, kteří mají stejně starou ratolest. Počasí by mělo být jakž takž, uvidíme. Jedeme přes
Dolní Dvořiště – Linz – Liezen a konečně
Ramsau, kam dojíždíme za deštivého a zataženého počasí kolem 16:00. Kousek před
Liezenem je placenej
Bosruck Tunnel (4,50 €). V
Ramsau najdeme zdejší
Beach Camp a zapíšeme se. Mezitím přestává pršet a tak můžeme postavit stany. Pak vyrážíme na pivko do nejbližšího
Gasthausu Liftstüberl. Důkladně posilněni pak uléháme ke spánku. Jinak Beach Camp v Ramsau leží na pěkném místě, je velmi dobře vybaven a nabízí velké možnosti pohybového vyžití pro naše ratolesti (tobogán, houpačky, klouzačky, hřiště, koupání, lanové centrum, atd.).
Pohled z Beach Campu v Ramsau na hřeben s vrcholy Scheichenspitze a Gamsfeldspitze, po kterém je veden Ramsauer Klettersteig.
Čtvrtek 21.8. 2008
Ráno vstáváme v 7:30 a obloha je bez jediného mráčku! Navrhuji neváhat a vyjet lanovkou na
Hunerkogel a projít se s dětmi po ledovci. Posnídáme, sbalíme se a vyrážíme. Jedeme po
Dachstein Strasse až ke spodní stanici lanovky
Dachsteinsüdwandbahn do výšky 1710 m.n.m. Auto necháme na už dost zaplněném parkovišti, koupíme lístky – dospělí tam a zpět 28 €, za pětileté děti nechtěli nic. Lanovka jezdí tam i zpět ve 20-ti minutových intervalech, tak chvíli čekáme. Děti nastupují do kabinky pro 60 osob plné očekávání – lanovkou pojedou poprvé. Cesta lanovkou je opravdu zážitek. Během několika minut překonáme převýšení cca 1000 metrů a dostaneme se na stanici
Hunerkogel do výšky 2689 m.n.m. Následuje procházka po vyhlídce, nezbytný pohled ze
Skywalku dolů do jižní stěny
Dachsteinu, kudy vede extrémně těžká zajištěná cesta
Skywalk Klettersteig. Děti jsou naprosto nadšené. Potom sestoupíme po schodech dolů na ledovec, který je pokryt mokrým sněhem. Holky se pustí okamžitě do koulovačky. Vydáváme se po ledovci po rolbou upravené cestě směrem na
Dachsteinwarte k chatě
Seethalerhütte.
Dolní stanice lanovky Dachsteinsüdwandbahn.
Cesta je plná mokré břečky a proto se jde hodně špatně. Ale i tak to jde. Procházíme kolem vrcholu
Dirndl, kde je krásný boční pohled na ledovec a na jeho tloušťku. Potom se nám v dáli objeví samotný vrchol
Hoher Dachstein. Cesta po ledovci začíná stoupat, sluníčko pálí, feráta na
Hoher Dachstein je celkem plná. Taky bych si vylezl, ale s dětmi to až nahoru prostě nejde. Doba přechodu z
Hunerkogelu na
Seethalerhütte se udává 45 minut. S malými dětmi v rozbředlém sněhu nám to trvá asi 1 hodinu. Konečně stojíme na terase
Seethalerhütte (2740 m.n.m.) a kolem nás je bílá tma. Jsme v mracích. Trochu se tady ochladilo, tak si dáváme horkou Gulaschsuppe za 5,50 € a horký čaj za 2,50 €. Za chvíli vyrážíme zpátky na horní stanici lanovky a pak dolů a zpátky do kempu. Slunce pálí, tak neváháme a koupeme se v krásném jezírku, které patří ke kempu. Navečer se vydáváme s dětmi do známé soutěsky
Silberkarklamm. K soutěsce přijíždíme po páté hodině a tak po nás na vstupu už nikdo nic nechce. Jinak se platí za vstup 2,70 € za dospělého a 1,40 € za dítě. Průchod soutěskou není moc dlouhý, i s dětmi jsme na horním konci za nějakejch 20 minut. Co mě po cestě nahoru nejvíc zaujme, je nástup do velmi těžké zajištěné cesty
Hias Klettersteig – lanový most nad vodou, strmá skalní stěna s kolíky a lanem a následně další lanový most. V hlavě mi zraje nápad. Uvidíme zítra. Večer zakončujeme opět v blízké restauraci
Liftstüberl u vynikajícího Weizenbieru.
Vyrolbovaná cesta po Hallstattském ledovci.
Pátek 22.8. 2008
Ráno se budíme opět v 7:30 a opět je azuro. Posnídáme a vyrážíme autem přes údolí do pohoří
Niedere Tauern. Chceme s dětmi vyjít ke krásnému jezeru
Giglachsee. Míjíme
Schladming a odbočujeme do údolí
Prauneggtal. Tady následuje hodně prudké stoupání a pak následně mírné a dlouhé stoupání po cestě kolem potoka. Za chvíli se dostáváme k mýtnici. Zaplatíme 3,40 € za osobu a jedeme po zpevněné silnici dál. Míjíme
Moarhofalm (1207 m.n.m.) a vjíždíme do hodně drsných a prudkých serpentin. Autíčko má opravdu co dělat a za chvíli pozoruji, že mi nějak leze nahoru teplota. Na nejbližším možném místě zastavuju a z motoru se pěkně kouří. Normálně se uvařil! Vypadá to na závadu termostatu nebo ventilátoru. Jelikož máme před sebou ještě víc než 200 výškových metrů stále prudkýho stoupání, nechávám auto vychladnout a sjíždíme raději dolů k
Moarhofalm, parkujeme a jdeme se projít aspoň po okolí. Potom se vracím zpátky do kempu. Je vedro jak hrom, děti lítají po klouzačkách, houpačkách a tobogánech. Chvíli spočineme a pak se s kolegou domlouváme a vyrážíme jen sami na
Hias Klettersteig. Do soutěsky dorážíme zase po páté hodině. Za chvíli jsme u nástupu do feráty. Stejnej nápad měli i další čtyři rakušané. Pouštíme je před sebe, protože kolega žádnou ferátu ještě nelezl a nerad by zdržoval. Feráta je bezvadně zajištěná a určitě nebude dělat problém ani fyzicky zdatným a závratím odolným začátečníkům. Za nějakejch 40 minut jsme nahoře. Bylo to moc pěkný! Slezeme dolů, projdeme soutěskou na parkoviště a vracíme se zpátky do kempu. Večer opět završujeme v blízké restauraci.
Soutěska Silberkarklamm.
Sobota 23.8. 2008
V noci přišla bouřka a slejvák a ráno pršelo dál. Výhled není nijak růžovej a tak ve chvíli, kdy přestává na chvíli pršet sbalíme stany a vyrážíme ještě na nějaké nákupy. Balení stíháme tak tak, za chvíli se spouští další pěknej lijavec. Po trase příjezdu se vydáváme domů…
