Vzhledem ke stáří a fyzickým předpokladům našich ratolestí je třeba zvolit si odpovídající cíle. Volba padla na horskou chatu na
Luckém Vrchu (739 m.n.m), která se nachází na samém okraji Žďárských vrchů, nedaleko Poličky.
...fotečky z akce
Samotná chata je typem jednoduššího ubytování, které ovšem dokonale vyváží pohodový a ochotný personál, a nádherná okolní krajina. Velká restaurace s prosklenou terasou a společenská místnost zase sloužily jako hřiště a závodní dráha pro naše caparty. Pan domácí tyto hrátky nejen nezakazoval, ale někdy dokonce i podporoval. Co se týká stravování, pak to lze definovat slovy pana domácího: „My tady nikoho do ničeho nenutíme“. Prostě si stačilo domluvit co chceme a on nám to udělal. K tomuto je ovšem třeba podotknout, že jsme zde byli mimo sezónu, a to znamená v podstatě sami.
Zpívající lípa
První aklimatizační akce je procházka do obce Telecí. Zde se nachází druhý největší strom ve východních Čechách – zpívající lípa. K lípě se váže pověst o českém bratru Jirouškovi, který v její dutině v době temna přepisoval knihy Nového zákona a žalmů. Při práci si zpíval a tento zpěv byl slyšet v okolí stromu. Je otázkou proč se schovával, když pak byl slyšet všude kolem, ale to již ponechme autorům pověsti. Věk stromu se odhaduje na 600-700 let. Lípa je od chaty asi 2km pokud jdete po silnici, nebo 1km pokud jdete po žluté značce. My jsme z toho udělali kolečko a bylo to tak akorát.
Čtyři palice a Milovské perničky
Tak dneska budou konečně nějaké skály. První část přesunu provádíme auty přes Pustou Rybnou a Březiny. Na křížení silnice a žluté turistické značky vozidla opouštíme a pokračujeme po svých. Skalní útvar Čtyři palice je od silnice vzdálen asi 1km a jeho vrchol je snadno dostupný i pro malé děti. Ostatně výstup se jim moc líbil, o čemž svědčí nadšené výkřiky mého syna: „Na skálu, na skálu“. Rodiče u toho sice měli plné ruce práce, ale co se dalo dělat. Po zdolání první mety se rozhodneme pokračovat dál po modré značce směrem na Milovské perničky. Je to asi další kilometr pohodovou cestou po rovině. Morálku na to zdolat další skalní vrchol jsem však měl už jen já. Po tomto osobním úspěchu otáčíme a po stejné cestě se vracíme k autům. Některé slabší a menší jedince bylo již ke konci třeba transportovat. Celá trasa měřila 4km zabrala něco přes 2 hodinky.
Budislavské skály - Toulovcovy maštale
Toulovcovy maštale jsou součástí přírodního útvaru označovaného jako Budislavské skály a jedná se o pískovcové nekryté jeskyně s předsíní a ložnicí, kde prý pobývali poustevníci. Dále zde můžeme najít skalní útvary Panský stůl, Městské maštale, Kazatelnu, která připomíná kázací místo, Dudychovu jeskyni, kde mezi dvěma skalami je chodbička, Betlém a jiné krásné pískovcové obrazce.
Skály jsou tvořeny svrchněkřídovými pískovci mořského původu. Pro toto přírodní území je charakteristické hluboké zaříznutí rokle a bizartní útvary skal. Terén je zpřístupněn díky husté síti značených cest. Příroda tu nebyla příliš poznamenána civilizací. Rozloha celých Budislavských skal je 1036 hektarů.
Celé Budislavské skály sloužily za války, jako úkryty partyzánům. Skály se nachází mezi obcemi Proseč, Budislav, Bor a Nové Hrady v lesích s několika průzračnými studánkami. Z Budislavi vede turistická stezka červená a žlutá až do Nových Hradů mezi skalami a studánkami. Cesty jsou dobře značené a to i z Nových Hradů i z Proseče. Tolik průvodce.
My jsme jako výchozí bod zvolili parkoviště v Boru u Skutče. Vyrazili jsme hned, jak se nám podařilo oddělit děti od klouzačky na dětském hřišti. Z množství různých variant jsme nakonec vybrali zelenou značku, která nás lesními cestičkami a skalními proláklinami dovedla až do samého centra Toulovcových maštalí. Skalní prolézačky nadchly jak děti tak i dospělé a prolézt si například „myší díru“ bylo pro všechny zážitkem. Vzhledem k rozsahu celé oblasti se nám podařilo projít jen její malou část. Vracíme se téměř stejnou cestou zpět. I přes to, že naše trasa nebyla na kilometry nijak dlouhá (4km) zabrala nám více než dvě a půl hodinky.
