Nápad podívat se, co se změnilo za patnáct let od našich studentských dob v tomto údolí pojala moje žena Zdeňka, která zde coby au-pair strávila čtvery prázdniny. Protože jsme se mezitím stačili vzít a pořídit si dvě děti, bylo rozhodnuto, že pojedeme společně "na hory".
Fotogalerie...
Původně jsme vzhledem k letnímu termínu počítali se spaním pod stanem v kempu, ale jak se termín odjezdu blížil, bylo jasné, že to nic pro děti nebude, takže jsme stan a spacáky nechali doma. Vyrazili jsme v neděli na noc, aby ratolesti většinu cesty prospaly a nezlobily řidiče. Až na trvalý déšť cesta ubíhala v pohodě, a tak jsme v pondělí kolem sedmé ráno zaparkovali v údolí
Maltatal u vodopádu
Fallbach. Prošli jsme se pod vodopád a nestihli zdrhnout před silnou přeháňkou, takže jsme zmokli. Dětem víc než voda vadilo, že je kvůli počasí zavřen areál prolézaček při přístupu. Za dobrého počasí tatínkům doporučuji zde odložit manželky a děti a jít si zkusit
Fallbach klettersteig. Úvazek a helma nutné.
Po improvizované snídani a převléknutí do suchého, jsme pokračovali přes
Spittal do údolí Mölltal. Stačí sledovat směrovky na známou vysokohorskou silnici
Grossglocknerstrasse. Před polednem jsme byli ve vesničce
Döllach, která byla naším cílem. Během chvilky jsme si našli ubytování se snídaní v třílůžkovém pokoji domu
Haus Granitzer za solidní cenu 17€ na osobu za noc se snídaní s tím, že paní nám počítala cenu jako za tři dospělé. Po vybalení jsme si šli všichni schrupnout. Navečer jsme se šli projít do vsi k řece, kde jsme našli malé dětské hřiště, takže děcka se aspoň trošku vyblbly, a šli se najíst do restaurace. Doporučuju ochutnat místní speciality, najíst se dá na osobu i s pitím do 10€. Protože zase začalo pršet, přesunuli jsme se „domů“ a šli spát.
V úterý ráno po bohaté snídani si Zdeňka sehnala přes paní domácí telefon na „svou rodinu“ a domluvila si návštěvu. Kitty pracuje jako servírka, takže má dopoledne volná, tak jsme hned po snídani jeli. Po bouřlivém přivítání, ve které jsme ani nedoufali, jsme byli pozváni na oběd. Kitty nás naložila do auta a vyvezla na salaš
Schoberalm, kde si její tchýně přivydělává k důchodu poskytováním občerstvení. Po výborných palačinkách a houbové omáčce s knedlíkem, jsme se vypravili pěšky dolů do údolí. Po cestě jsme sbírali praváky a kuřátka. Kolem čtvrté jsme byli u našeho auta a jeli si odpočinout „domů“. Večer jsme šli do restaurace pokecat s Kitty a s Alexandrou, kterou Zdeňka coby au-pair hlídala. Do postele jsme se dostali v jedenáct.
Ve středu se celkem umoudřilo počasí, tak jsme vyrazili na výlet. Z
Döllachu jsme jeli směrem na
Apriach cestou vedenou v zářezu vysoko nad údolím a dál k bývalé hornické vesnici
Goldgräbendorf Heiligenblut. Tady jsme si vyzkoušeli za 7€ na dítě rýžování zlata a prohlídli si skanzen dobývání zlata, ten je přístupný zdarma. Nahoře nad skanzenem jsme si v horské chatě
Alter Pocher dali oběd a seběhli na parkoviště k autu. Protože bylo celkem hezky, vyrazili jsme na
Grossglocknerstrasse (asi 30€). Cesta je skvělý zážitek pro řidiče, spolujezdkyně lehce usykávala. Vyjeli jsme až na
Edelweissspitze, ale protože byla zima a fučelo, rychle jsme frčeli zpátky dolů. Po cestě jsme se stavili na zábavišti pro děti, kde se přes chladné počasí vyřádily nejen ony. Stihli jsme ještě
Franz Josef Höhe a prošli si tunely na cestě ke
Glockneru. Se setměním jsme dorazili do
Döllachu a po večeři z vlastních zásob šli spát.
Ve čtvrtek jsme opět navštívili „naši“ rodinu a po obědě vyrazili k domovu. Chtěli jsem navštívit soutěsku
Raggaschlucht ve
Flattachu, ale počasí nám nepřálo, tak jsme jeli dál. Ve
Spittalu jsem netrefil nájezd na dálnici A10, tak jsme ke
Gmündu jeli po státovce kolem řeky. Přes
Katschberg, jsme jeli cestou sem, tak jsme pro změnu odbočili na
Innerkrems a protože na chvilku vylezlo sluníčko, navštívili jsme soutěsku
Drachenfels, kde je jako atrakce pro děti cesta za pokladem. Děti nafasovaly (každé za 7€) prospektorské klobouky, mapu k pokladu, kouzelné brýle a propisku kompasem a šli jsme na základě indicií hledat poklad. Je nutná aspoň částečná znalost němčiny. Po projití cesty jsme měli v každé mapě zapsané tajné číselné heslo a běželi je vyměnit za poklad. Ani nám nevadilo, že jsme na zpáteční cestě zase zmokli. Naskákali jsme do auta vyrazili přes Tamsweg, Murau, Scheifling a Judenburg na Vídeň a domů. Doma jsme byli kolem půlnoci. Přes chladné a proměnlivé počasí se nám výlet docela vydařil a všem se líbil.
