Súlovské skály (1.11.2009)

Na závěr fotografického podzimu jsme se s kamarádem rozhodli, že podnikneme takovou rozlučku s letošním rokem a to pozdním podzimním výletem do Sulovských skal. Termín padnul na první neděli v měsíci listopadu, kdy se ještě slibovala vcelku příjemná barevná atmosféra tolik potřebná k zachycení krás podzimu.

Fotogalerie...

Jelikož bydlíme v okolí Zlína tak to máme do „Sulovek“ něco málo přes sto kilometrů. Trasu jsme naplánovali přes Púchov a Povážskou Bystricu okolo vodní nádrže Nosice. Ta sama o sobě dává svým půvabem důvod k zastavení, dalo by se zde krásně fotit, ale ty Sulovky jsme přece jenom chtěli zachytit již brzy ráno a tak nebyl čas k zastavení.

Parkoviště je v těsné blízkosti před obcí Sulov. Zaparkuje zde odhadem patnáct vozidel a parkovné je 1,5 euro. Nám se ale zatím nepodařilo zastihnout zde někoho, komu bychom parkovné zaplatili.


Pokud se rozhodnete navštívit toto kouzelné místo, můžete zde klidně strávit i celý den. Trasy se dají pěkně naplánovat oběma směry a výchozím i cílovým bodem může být vždy parkoviště. V létě, kdy je den docela dlouhý, se dá příjemnou procházkou obejít celé pohoří i se zastávkami na focení. My jsme zde byli letos již po druhé, určitě ne naposled, a zvolili jsme tentokrát opačnou trasu než minule i vzhledem k tomu že se již po 16 hodině začíná pomalinku smrákat. Hned z parkoviště jsme se dali po zelené značce na zříceninu Sulovského hradu, podle rozcestí asi 60 minut chůze. Provázela nás nepříjemná mlha a jinovatka, která spolu s namrzlým spadaným listím značně komplikovala chůzi. Kamarád Martináček ale usoudil, že by se mohla mlha začít trhat a z nadhledu prvních bradel by to mohl být moc krásný pohled. Tak jsme trochu přidali na tempu a byli jsme odměněni. Mlha byla skutečně již pod námi a vytvářela příjemnou podívanou. Vytáhli jsme foťáky, potřebné přechodové a polarizační filtry a pustili se do vytváření kompozic. Tady vznikly třeba fotky „Pohled na Gotickou bránu“ a nebo „ Od jalovců“. Lítali jsme tam po kamenech jako marťani, světlo bylo v tu chvíli prostě kouzelné a nechtěli jsme ani chvilku promarnit. Asi po dvou hodinách od příjezdu jsme byli k hradu teprve tak na půli cesty tak jsme přidali do kroku ať ještě i dnes něco stihneme. Na samotnou zříceninu hradu už to bylo sotva pár desítek metrů. Po cestě se připravte na pár železných žebříků které mají pomáhat při zdolávání méně schůdných míst. Ty se vyskytují vlastně jen okolo hradu. V době naší návštěvy docela nepříjemně klouzaly a se stativem v ruce jsem měl docela problém se stabilitou.


Zdárně jsme došli na zříceninu hradu. Je z ní krásný výhled do okolí. Po krátkém seznámení s troskami jsme zase pořídili pár fotek a dopřáli si první svačinku. K samotnému místu se váže i jedna nepříjemná skutečnost, kdy zde v roce 2008 zahynula při bouřce maminka s dvouletým chlapečkem. Samotné místo může být tedy při bouřce dosti nebezpečné a zdržovat se zde v tu dobu není moc rozumné. My jsme si ještě chvilku zacvakali a dokonce i vyzkoušeli dálkové bezdrátové odpalování blesku kterým jsme chtěli osvětlit torzo otvoru ve zdi na snímku „ Okno“. Ale byla taková zima že samotný blesk ne a ne pracovat korektně. Navíc měl Martináček tak ztuhlé prsty, že mi odmítal blesk podržet v potřebné poloze. A tak jsme vyrazili dále abychom se trochu zahřáli.

Cesta z hradu vede na rozcestí Luka pod hradom, odtud se vlastně dá jít pouze po červené a to do Sedla pod Bradou. Cestou zase narazíte na spoustu krásných vyhlídek na okolní bradla. Příjemný byl v tu chvíli i pohled do protisvětla, kde vynikly jejich ladné siluety i siluety okolních kopců. Celkově se ale v tu chvíli začalo kazit počasí, protože se všude v okolí objevoval takový nepříjemný opar, a ač svítilo sluníčko nebyly protější kopce téměř vidět. S focením chceme tedy vyčkat až na trochu pozdější hodinu a pokračujeme v cestě. Máme v plánu se na příštím rozcestí Roháč-Čiakov ubírat již po žluté dolů abychom stihli osvětlené bradla příjemným odpoledním světlem. Jdeme tedy dolů okolo pozoruhodné Obrovské brány a naše obavy se naplňují.


Mnoho článků popisuje zrovna tento sestup jako dosti nepříjemný, a to můžeme nyní taky potvrdit. Klesání je dosti strmé, provázené ne příliš pevným podkladem pod nohama. Podklouznout můžeme jedna dvě. Dále je zde spousta vyvrácených kmenů mohutných buků. Tyto leží přes cestu a nejsou prořezané, musíme tedy hledat kudy dál. V tu chvíli jsme dokonce ztratili i žlutou značku protože jsme měli co dělat abychom se mezi popadanými kmeny vůbec propletli. Počasí se nám ale pokazilo i nyní. Když jsme se dostali dolů na louku ze které je krásný pohled na obě strany Sulovek přihnala se stejně hustá mlha jaká nás zde brzy ráno přivítala a všechno krásné okolo bylo pryč. Fotím tedy alespoň na louce osamocený solitare ke kterému se ta mlha okolo zrovna hodí. Balíme techniku a loukou se vracíme směrem k obci Sulov. Značku tentokráte červenou nalézáme až na Luke při Kamenom hribe. Červená nás již bezpečně dovede až na parkoviště, z kterého nás čeká už jen cesta domů. Tak „šťastnou cestu“.

Pro Horyvkapse napsal a nafotil www.domasek.com.

Odkazy:

Zo Súlova na Roháč … příjemně napsaný článek podle kterého jsme šli když jsme navštívili Sulovky poprvé. Na Hiking.sk je také možno prohlédnout si turistickou mapu Slovenska.

Súlovské skály 1.11.2009 … článek kamaráda Martináčka.