Sextenské Dolomity s dětmi (červenec 2010)

Tak se nám opět podařilo přesvědčit rodinky, že moře není všechno a vyrazili jsme s dětima do hor. Zakempovali jsme nedaleko Cortiny d´Ampezzo s cílem navštívit nejatraktivněší místa v okolí. Na seznamu tak rozhodně nemohly chybět pojmy jako Tofana di Mezzo, Tre Cime di Lavaredo, Passo Falzarego, Monte Piano a další.

Fotogalerie...

CAMPING OLYMPIA
Kde se ubytovat máme vybráno dlouho dopředu. Na zákldě kladných ohlasů na internetu a od známých volíme kemp Olympia asi 3 km severně od Cortiny. Kemp naprosto splňuje všechny naše požadavky a očekávání. Příjemné prostředí, dostatečné a pěkné sociálky, řeka na chlazení piva, prádelna a obchod s restaurací (když jsme tam byli tak sice nefungoval, ale bylo to jen dočasně). S teplou vodou ve sprchách nebyl větší problém ani ve večerních hodinách, ale byli jsme tam mimo italskou sezonu. Sprchy jsou tam dvoje a v jedněch je i speciální kabinka s vaničkou pro malé děti kde spolehlivě tekla teplá voda i večer, což ocelnili nejmenší členové naší výpravy. Pro děti je před kempem malé dětské hřiště a přímo v kempu je plac na petanque. Ubytování proběhlo bez problémů. Na vrátnici vám řeknou ať se jdete podívat po kempu kde budete chtít bydlet. Až si vyberete to nejlepší místo tak nahlásíte číslo parcely. Nafasujete dálkový ovladač od závory a hurá stavět stan. Platí se při odjezdu. Jediná záludnost je závora, která je mimo provoz v intervalech 13:00-15:00 a 23:00-7:00 hod a v této době se autem do kempu prostě nedostanete (časy se opravdu dodržují). K tomuto účelu je před kempem parkoviště kde auto prostě necháte a až bude závora fungovat tak si ho vyzvednete.

CORTINA d´AMPEZZO
Do Cortiny se dá z kempu pohodlně dojít podél řeky (cesta č.417). Je to asi 4 km. Dvě třetiny vedou po lesní cestě a zbytek jde po asfaltu. Na to že silnice jde okrajem města, tak je tam celkem dost slušnej provoz. V místě kde silnička podchází lanovku na Tofanu (část Ronco) se nachází lanové centrum Adrenalin Park. Je rozděleno na sekce pro dospělé a děti do 130 cm. Pokud máte zájem nechat svoje ratolesti bezpečně vydovádět tak je to ideální příležitost. Za 9€ dostanou helmu a můžou jít řádit. Vstup je prý na dvě hodiny, ale nikdo to neřešil.
Další atrakcí Cortiny je minigolf na ulici Via del Castello. Jak ho děti poprvé uviděly už nedaly pokoj. Platí se 5€ za osobu a při dvou dospělých nám paní děti odpustila. Pokud se rozhodnete udělat odpočinkový den tak je to docela dobré řešení. Když ještě přihodíte výlet na zmrzlinu tak vás budou děti milovat.

Minigolf v Cortině, v pozadí Tofány

TOFANA di MEZZO - lanovka Freccia nel cielo
Tentokrát jedeme do Cortiny autem, které necháváme přímo u spodní stanice lanovky na prostorném parkovišti. Parkoviště je naplacené a využívali jsme ho i při dalších návštěvách Cortiny (do centra cca 10-15 min pěšky). Lanovka sestává ze tří samostatných úseků na které lze koupit samostatná jízdenka. Zpáteční lístek z Cortiny na Tofanu nás stál 22€ pro dospěláka. Děti platily až od sedmi let. Postupně nás všechny tři lanovky vyvezly z nadmořské výšky 1224 m.n.m. až do 3191 m.n.m, kde se nachází vyhlídková plošina horní stanice. Počasí nám opravdu přálo, a tak to byla pro fotografy učiněná žeň. Zatím co dámy dávaly dětem svačinku, pánové si vyrazili ještě o kousek výš. Samotný vrchol Tofana di Mezzo (3244 m.n.m.) je ještě asi 15 minut nad vyhlídkovou plošinou. Cesta na něj je jednoduchá a lze ji, při troše opatrnosti, zvládnout i s dětmi. Výhledy jsou nádherné a doporučujeme ten kousek do kopce vylézt.
Vzhledem k tomu, že s dětičkama se od lanovky nikam moc nedostanete je tento výlet jen o tom vyjet nahoru, užít si to a sjet dolů. Je to tak půldení akce, po které může následovat oblíbený výlet na zmrzlinu.

Horní stanice lanovky, výhled na Cortinu

TRE CIME di LAVAREDO - něco více
Jedna z nejznámějších dominant italských Dolomit jejíž nejvyšší vrcholek se zvedá do výšky 2999 m.n.m. Je to velmi populární výletní místo a podle toho to tam taky vypadalo. Z kempu vyrážíme do Misuriny (1756 m.n.m.), což je asi 20 km. Odtud je pak dobře značená odbočka na vysokohorskou silnici, která je zpoplatněna. Vjezd pro osobní auto stojí 20€. Po silnici vyjedeme až k chatě Rifugio Auronzo (2320 m.n.m) kde necháváme auto. Podle prvotního plánu jsme chtěli dojít přes Rifugio Lavaredo až na chatu Rifugio Locatelli alle Tre Cime a zpět, což nám mělo zabrat asi čtyři hodinky. I přesto, že je to téměř po rovině nepodařilo se nám vyprovokovat děti k patřičnému tempu a do sedla Forcella Lavaredo (Paternsattel 2454 m.n.m.) pod Tre Cime dorážíme po dvou hodinách (normálně necelá hodinka). Je nám jasné, že tímto tempem na chatu Locatelli nejsme schopni dojít a tak se dělíme na dvě skupiny. Holky s dětičkama se vrací na na Rif. Lavaredo, kde mají za úkol počkat na nás chlapy. My chlapi jim odevzdáme zásobu eur na pochutiny a vyrážíme zdolat vrchol Monte Paterno (2744 m.n.m.). Nastupujeme na zajištěnou cestu Passportensteig přes Forcella Passaporto a blížíme se k M.Paternu od jihu. Cesta je vedená po skalních římsách vybudovaných vojáky za první světové války. Místy je vedena tunely a zajištena ocelovým lanem. Některá místa bez jíštění jsou celkem nepříjemná a vyžadují jistotu chůze. Závěrečná část pod výstupem na vrchol je opět zajištěna, ale není obtížná. Na samotný vrcholek pak jdeme změtí cestiček ve kterých se celkem těžko orientuje. Musíme jít prostě nahoru a tu svoji si najít, značení neexistuje. Ze sedla Lavaredo (Paternsattel) na vrchol Monte Paterna nám to trvalo asi 1:15 hod.
Pro sestup volíme zajištěnou cestu Via ferrata De Luca Innerkofler směrem k chatě Rifugio Locatelli alle Tre Cime (2405 m.n.m). V horní části vede cesta dobře zajištěnými úseky a není náročná i přes to, že se tam ještě stále držel sníh. Pokračujeme sestupem dlouhými do skály vytesanýmí štolami, kde se rozhodně neobejdete bez čelovky a helmy. Sestup na Rif. Locatelli nám zabere další hodinku. Je nám jasné, že naše protějšky začínají být nervózní a tak si rychle dáváme jedno italské točené a mažeme za nima. Držíme celkem slušné tempo a tak jsme na Rif. Lavaredo asi za 30 min. Celkem jsme jim utekli asi na tři hodinky. Podle toho co nám pak holky vyprávěly to na Rif. Lavaredo nebylo nic moc. Pokud budete chtít něco pojíst tak rozhodně ne tam. Špagety za 8€ vypadaly tak, že se i můj šestiletý syn zděsil, jak je toho málo a že umře hladem. Holt čím víc komerce tím míň kvality platí i v Itálii.

Výstup na Monte Paterno

PICCOLO LAGAZUOI - lanovka Falzarego-Lagazuoi
Dalším atraktivním a pro nás snadno dosažitelným cílem v blízkém oklí Cortiny je vrchol Piccolo Lagazuoi (2778 m.n.m). Snadno dosažitelným je hlavně pro to, že ze sedla Passo Falzarego (2105 m.n.m.) vede lanovka, která končí těsně pod jeho vrcholem. Falzarego je asi 25 km od našeho kempu. Než se ráno vypravíme a dorazíme tam je jedenáct hodin a parkoviště je už téměř plné. V sezoně je tam evidentně dost narváno. Kupujeme jednosměrnou jízdenku nahoru za 9,50€ (děti do 7 let opět zdarma) a za pár minut jsme nahoře. Vyhlídka od Rif. Monte Lagazuoi je super. Na jedné straně Tofány, na druhé Marmolada a spousta dalších kopců. Vyrážíme na asi 20 minut vzdálený vrchol. Pohodová cesta kterou dětičky bez problémů zvládají. Po vrcholových fotografiích a svačince se vracíme zpět k lanovce a pokračujeme na druhou stranu po cestě označené jako M1b směrem do údolí. Cestou prolézáme štoly a kaverny z první války. V sedle Forcello Travenanzes (2507 m.n.m.) ještě uděláme nějaké fotky s Tofánama a přidáváme do kroku, neboť nad protějším hřebenem začíná zlověstně brumlat. Samozřejmě jsme zmokli. Sestup zpět do Falzarega nám zabral asi 2:30 hod (včetně prolézaní děr).

Naše mladé naděje na Piccolo Lagazuoi (2778 m.n.m)

MONTE PIANA - něco více
Výchozím bodem je opět Misurina. Všichni se těšíme, neb nám PJ vyprávěl, jaká je cesta na Monte Piana drsná a že už tam před dvanácti lety byl. Bohužel od těch dob se mnoho změnilo a cestou na Monte Piana se vyjet nedá - je tam zákaz vjezdu. Zato můžeme nechat auto na placeném parkovišti (1€/hod - zaplaťe, chodí tam policajt) a nechat se tam vyvézt místní dopravou. Za zpáteční cestu zaplatíme 8€ za osobu (děti od 6 let taky) a naskládáme se do nějakýho tranzita. Nejdřív si říkáme, že z nás zkušeně vytáhli pěkných pár eur, ale nakonec nelitujeme. Cesta na Monte Piano je opravdu dost drsná. Je to kopec jako blbec, silnice ani ne pro jedno auto, žádnej patník, žádný svodidlo, místy šotolina. V zatáčkách točíme vnější kola tak 15 cm od hlubokého srázu. Vystupujeme u chaty Rif. Angelo Bosi (2225 m.n.m.). Chlapi jsou rádi, že nechali auta dole a holky vydávají prohlášení, že dolů už do toho rozhodně nesednou.
Vrcholy Monte Piano Cima Sud (2324 m.n.m.) a Monte Piano Cima Nord (2385 m.n.m.) jsou jakýmsi muzeem bojů první světové války - www.montepiana.com. Celá náhorní plošina je protkána množstvím zachovalých zákopů a vojenských ležení. Obešli jsme jenom jižní část a i tak nám to s mrňatama zabralo skoro dvě hodiny. Vracíme se zpět k chatě kde se stává velkou atrakcí zachovalý kanón (vyrobila Škoda Plzeň). Kupujeme dětem zmrzlinu a čekáme na taxík zpět do údolí (jezdí cca po dvaceti minutách). Holky nakonec nasedly, tentokrát jsme jeli jeepem.

Monte Piano Sud (2324 m.n.m.)