Ennstalské Alpy (červen 2009)

Tak jsme tentokrát naplánovali trojdeňku do Ennstalských Alp a to přímo na jejich nejvyšší vrchol Hochtor. Sekundární cíle jsou Johnsbach Klettersteig a Wasserfallweg. V plánu byl také Loser Klettersteig nedaleko Bad Aussee, což je skoro po cestě. Jak to vše dopadlo se dozvíte v tomto článku.

Fotogalerie...

Vyrážíme ve čtvrtek ve 4:00 ráno po trase Třebíč-Znojmo-St. Polten-Gmunden-Bad Ischl. Do Bad Ausse dorážíme kolem 10:00 a směřujeme auto na Loser Panorama Strasse (je bez problémů značená). Hned ze začátku cesty je závora, kde si vyzvedneme "parkovací" lístek, který při výjezdu zpět v automatu zaplatíme. Cena vjezdu pro osobní automobil je 15 euro. Auto parkujeme na velkém parkovišti cca 200m pod vrcholovým masivem Loseru. Vyhrabeme z auta ferátovou výbavu a zahájíme výstup. V ten okamžik začne pršet. Já a PJ měníme strategii a vydáváme se na vrchol Loseru klasickou cestou. Jose a Špaček se přece jen vydávají k nástupu na klettersteig. Pak najednou přestane pršet a začne lít jako z konve. Obě skupiny se vzdávají svých cílů a vracíme se k autu. Postupně přestává pršet a místy se ukazuje sluníčko. Bohužel nás tlačí čas a tak nemůžeme čekat na lepší počasí. Nasedáme do auta sjíždíme zpět do Bad Ausse - Loser klettersteig zůstal nepokořen. Za těch 15 euro mýtného jsme aspoň docela pěkně zmokli.

Náš přesun pokračuje směrem přes Liezen a Admont až do Johnsbachu. Auto zaparkujeme na parkovišti u Gasthofu Kölbl. A pak, pak začne pršet. Všichni se shodneme na tom, že je to jen přeháňka a že počkáme. Čekali jsme hodinu a ono přestalo. Hodíme batohy na záda a kolem 15:00 vyrážíme po značené cestě č.601 směrem na Hesshütte.
Začátek výstupu nás vede celkem svižně vzhůru. Cesta vede přes louky, což po předchozím dešti znamená, že se po kotníky plácáme v blátě a moc pěkně nám to klouže. Stoupáme asi hodinu až k rozcestí, kde odbočuje přímá cesta na Hochtor. My pokračujeme dále směrem na Hesshütte. Stoupáme ještě asi tři čtvrtě hodiny. Pak se cesta srovná a pokračuje v podstatě po rovině. Procházíme přes malebná údolí a horské mýtiny a trvá to docela dlouho, neboť obcházíme celý masiv Hochtoru. Na Hesshütte (1699 m.n.m.) dorážíme kolem 18:00 a aby nám to nebylo líto, tak ještě stihneme trochu zmoknout. I přes to, že je chata dost velká, bylo v ní docela plno. Ubytujeme se v matrazenlageru a jdeme na zaslouženou večeři a pivo. Obojí bylo výborné. Ještě chvíli spřádáme plány na druhý den a pak spokojeně usínáme.



Ráno se probouzíme kolem 8:00. Venku fouká silný vítr, chvíli prší, chvíli sněží a je zima jak v ruským filmu. Jdeme do hospody na kafe a na pivo (je tam víc takových). Kolem půl desáté se začíná počasí umoudřovat. Okolní vrcholky jsou v mracích a pan chatár nám sděluje, že Hochtor dneska z mraků vůbec navyleze. Volíme tedy výstup na Hochzinödl (2191 m.n.m.). Jde o jednoduchý výstup který trvá cca 1,5 hodiny. Počasí si pořád dělá co chce. Sluníčko se střídá se sněhovými přeháňkami, ale mraky se postupně zvedají. Na vrchol Zinödlu se dostáváme kolem 12:15. Je odtud krásně vidět celý masiv Hochtoru, Planspitze i Buchstein. Jako sestupovou trasu volíme Panoramaweg, který postupně klesá po úbočí zpět k chatě (asi 1,5 hod). Zpět na Hesshütte dorážíme ve 14:00. Dáváme si polívku a sledujeme, jak je navzdory předpovědi chatára vidět vrchol Hochtoru.
Vyrážíme v 15:00. Podle ukazatele to máme nahoru 2,5 hodiny. Cesta stoupá v podstatě přímo vzhůru východní stěnou. Po překonaní krátkého suťoviska pokračuje výstup skalním terénem, který je zajištěn množstvím ocelových lan (Josefinensteig). I přes některé složitější pasáže slouží lana spíše k přidržování a zajištění stability. Když už máme pocit, že toho bylo docela dost, vydrápeme se na první vrchol. Bohužel to není Hochtor. Vrcholový kříž sice vidíme, ale příjde nám ještě docela daleko. Pokračujeme traverzem jižní stěny, kde ještě leží několik nepříjemných sněhových polí. Jedno dokonce raději obejdeme. Na vrchol Hochtoru (2365 m.n.m.) dorážíme v 17:00. Šli jsme nalehko a tak jsme byli rychlejší než ukazatel. Počasí výborné - neprší, nesněží a dokonce svítí sluníčko. Na chatu se vracíme stejnou cestou, sestup nám trvá asi 1,5 hodiny.



Poslední den se dělíme na dvě skupiny. Skupina XJ+PJ schází zpět do Johnsbachu, kde vyzvedneme auto. Máme v úmyslu vylézt si Johnsbach klettersteig . Jedná se o soukromou ferátu nacházející se hned u příjezdové silnice do Johnsbachu. Pro její lezení je potřeba se nahlásit v Gasthofu Kölbl, případně zaplatit nejaké vlezné. Zodpovědně jsme se tedy nahlásili a při dotazu na placení nám slečna sdělia, že si nemáme dělat starosti. Tuto ferátu můžeme všem jen doporučit. Lze ji zdolat v různých obtížnostech (od B/C až po D/E) a tak si užije opravdu každý. Samotné lezení a sestup nám zabralo asi hodinku. Pak sedáme do auta a jedeme ke Kummerbrücke, kde máme sraz s druhou skupinou.
Druhá skupina Jose+Špaček opustila Hesshütte přes vrchol Planspitze a následně zajištěnou cestou Wasserfallweg směrem do údolí řeky Enns, kde jsme je následně vyzvedli.