Hohe Tauern (červenec 2008)

Z rozsáhlé nabídky pohoří Vysokých Taur nás tentokrát zaujal 3564 m.n.m. vysoký vrchol Wiesbachhornu v oblasti Glocknergruppe. Po počáteční nejistotě ohledně provozu chaty Heinrich Schwaiger Haus se vše v dobré obrátilo a dokonce i počasí se tvářilo, jako že je pro.

Fotogalerie...

PONDĚLÍ 30.6.2008
Startujeme kolem 5:00 z Třebíče. Trasa Třebíč - Krems - Linz - Salzburg - Sankt Johan - Kaprun měří kolem 550km. Na místo dorážíme kolem poledne. Auto necháváme v neplacených patrových garážích u spodní stanice autobusu u Kesselfall Alpenhausu (1034 m.n.m.). Zpáteční jízdenka na autobus, který nás vyveze k hrázi horní přehrady Stausee Mooserboden (2036 m.n.m.) stojí 17€ (děti 6-15let 10,50€). Provoz autobusů nahoru je od 8:10 do 15:30 hod., dolů jede poslední v 16:45 hod. Odjíždíme během deseti minut. Už samotná jízda autobusem je docela zážitkem. Velkou část cesty projíždíme tunely. Dalším zpestřením je plošinová lanovka, kterou absolvujeme část cesty. Její délka je asi 800m s převýšemín cca 400m. K horní přehradě Mooserboden se dostáváme kolem půl druhé. Chvíli obdivujeme umění stavitelů vodního díla a postupně se přes obě hráze přemisťujeme k začátku cesty vedoucí na chatu Heinrich Schwaiger Haus (2802 m.n.m.).

Výstup od Mooserbodenu na chatu Heinrich Schweiger Haus

Podle ukazatelů nám výstup k chatě bude trvat dvě hodinky. Cesta je pohodová a za dobrého počasí technicky bez problémů. Vzhledem ke značnému množství vody stékajícímu po skalách, lze při nižších teplotách očekávat značné kluzko. Těsně pod chatou si můžete výstup oživit jednoduchou zajištěnou cestou v podobě několika lan (tzv "šňůrenštajg"), nebo zvolit tradiční pěšinku. Výstup na chatu nám opravdu trval dvě hodiny. Odpoledne jsme strávili relaxací, fotografováním a ochutnávkou místní stravy. Pokud budete chtít požít místní pivo, doporučujeme počkat, až bude na chatě pan chatár Ferdinand. Jeho paní, zřejmě Italka, je ve způsobu točení a podávání piva přece jen poněkud nejistá. Poptáme se na zítřejší předpověď počasí a když jsme ujištěni, že bude hezky, jdeme spát.

ÚTERÝ 1.7.2008
Od chaty vyrážíme v 8:00. První třetina výstupu je podobným terénem jako výstup na chatu. Pouze hned na začátku je nenáročný zajištěný výstup skalním komínem (cca 20m). Dále pokračuje cesta směsí sutě, kamení a prošláplých cestiček až na vrcholek Unterer Fochezkopf. Tady začíná sněhový hřeben a s ním spojené navlékaní do maček.

Pohled na Wiesbachhorn od Fochezkopfu

Druhou třetinu výstupu tvoří přechody sněhových polí s výstupem na Oberer Fochezkopf (3159 m.n.m.). Celá tato pasáž je zakončena exponovaným ledovým hřebenem Kaindlgrat. Při dobrém počasí, jako jsme měli my, nebylo jeho překonání až tak velkým problémem. V každém případě vyžaduje tato pasáž opravdu jistou chůzi. Za Kindlgratem sundáváme mačky a pokračujeme výstupem po skalním hřebenu k vrcholu Wiesbachhornu. Zavěrečná pasáž je kombinací chůze a lezení po skalách, místy v celkem exponovaných úsecích. Těsně před vrcholem nás ještě čekalo jedno nepříjemné místo a to přechod vzdušného hřebínku na rozhraní skály a sněhu. Na vrchol Wiesbachhornu (3564 m.n.m.) se dostáváme v 11:00. Jak pravily tabulky, trvalo nám to z chaty nahoru tři hodiny. Pokocháme se výhledem na Gross Glockner a okolní vrcholy a uděláme pár fotek. Začátek sestupu vedeme stejnou trasou. Pak ale uhýbáme po východním hřebeni, čímž se nám daří vyhnout se části nepříjemných úseků na přímé výstupové cestě. Následně se jednoduchým treverzem dostáváme těsně nad Kaindlgrat.

Červenou trasou přímý výstup, žluté varianty jsme volili pro sestup

Tady se naše cesty rozdělují. Zatím co José a Špaček mají touhu zdolat ještě Hinterer Bratschenkopf (3413 m.n.m.), my s PJ jsme se rozhodli oddat se rekreaci. Relaxujeme na sluníčkem vyhřátých skalách a pozorujeme naše dva spolulezce. Postupně se přesouváme dolů na Unterer Fochezkopf. Poté, co se ujistíme, že José i Špaček se z Bratschenkopfu vrátili v pořádku, pokračujeme v sestupu. Na chatu se vracíme v podstatě společně kolem 15:30 hod.

Z JOSÉHO DENÍČKU - Hinterer Bratschenkopf
No a jak, že to bylo v výstupem na Hinterer Bratschenkopf vám sdělí José. Takže po nasazení úvazků a maček a vyhodnocení počasí se se Špakem rozhodujeme jít nalehko bez batohů, které necháváme na hřebínku. Navazujeme se na lano, do rukou bereme cepíny a odvážně se po ledovci Kaindlkees spouštíme pod suťové pole Hinterer Bratschenkopfu. Zde na výrazném balvanu odkládáme ledovcovou výbavu a lano a škrábeme se sutí nahoru k severozápadnímu hřebeni. Kupodivu je terén poměrně soudržný, suť je promíchána s většími balvany, které pomáhají při postupu. Po dosažení hřebene je vede další cesta povětšinou po tvrdé hrubé skále bez větších problémů až na vrchol.

Pohled na Hinterer Bratschenkopf od Kaindgratu

Z vrcholu se otevírají další výhledy směrem ke Klockerin a Grossglockneru a především zpět na vrcholovou pyramidu Wiesbachhornu. Bohužel se začíná kazit počasí, tak se dlouho nezdržujeme a mažeme dolů. Máme štěstí, takže dolů na ledovec a přes něj se dostáváme za dobré viditelnosti. Moc by se mi tady nechtělo motat v mlíku. Na hřebínku vyzvedáváme batohy a valíme na chatu, protože za námi už hřmí a stahují se bouřková mračna. Dolů na chatu scházíme v pořádku asi půl hodiny před pořádným lijavcem.