Rax (16.6.2006)

Tak jsme se zase po roce vydali s Pítrem do Alp. Jelikož letošní nadílka sněhu nemíní z hor jen tak zmizet, vydali jsme se jen do nižších, ale neméně zajímavých poloh. Vybrali jsme námi dávno vyhlídnutý pohoří kousek za Vídní – Rax. Rozhodujeme se ze dne na den a nikdo další nedokáže pružně zareagovat na náš návrh, tak jedeme jen sami dva. Pěkný počasí by mělo podle předpovědi vydržet, tak uvidíme.

Fotogalerie...

Pátek 16.6.2006
Vyrážíme přesně ve 4:00 z Třebíče směrem Hatě. Potom pokračujeme na Vídeň, tu projíždíme v úplný pohodě, dále po dálnici dolů na Graz. Odbočujeme za Wiener Neustadt na odbočce Knoten Seebenstein – směr Bruck. To už se před námi krásně rýsuje pohoří Rax a Schneeberg se svou nejvyšší horou Klosterwappen (2077m.n.m.), která leží ještě pod závojem sněhu. Poté odbočujeme na Gloggnitz a odtud už nás vedou cedule přímo do pohoří Rax do údolí Höllental.
Přesně v 7:30 jsme na místě – na parkovišti u chaty Weichtalhaus (563 m.n.m.). Parkoviště je velké, zaplněné zhruba z poloviny. Hned vedle hučí křišťálově čistá řeka Schwarza. V 7:45 vyrážíme z parkoviště směr Ottohaus. Jdeme jenom nalehko s malými batůžky a hlavně s velkým množstvím vody. Nejprve jdeme ještě kousek po asfaltce. Kousek před vjezdem do menšího tunelu, odbočuje doleva nahoru cestička – do nádhernýho údolí Grosses Höllental. Tady chviličku bloudíme, cestičky se trochu proplétají a my bychom neradi minuli odbočku na ferátky. Je potřeba se nedát zmást a neodbočit na Ottohaus cestou přes hřeben Wachthüttlkamm. To je spíše pohodlná sestupová cesta. Nakonec se propleteme a najdeme správnou cestičku do údolí Grosses Höllental. Hned u vstupu jsme překvapeni asi 30 metrů dlouhými strmými ocelovými schody. Za nimi následuje delší chodecký terén. Pohodlně procházíme celým údolím až k jeho konci. Tady se cesta rozdvojuje. Doprava vede k zajištěné cestě Gaislochsteig, doleva odbočuje k našemu cíli: zajištěné cestě Alpenvereinsteig (AV-steig).
Chvíli před devátou stojíme pod AV-Steigem. Tato zajištěná cesta je hodnocena jako mírně obtížná, tzn. B. V 9:00 vyrážíme. Cesta začíná čtyřmi odvážně vedenými žebříky, které překonávají asi 40 metrů vysokou kolmou stěnu. Moc pěkný. I když ve mně ze začátku moc velkou důvěru nebudily. Pak následuje více méně chodecký terén, i když trochu náročnější, sem tam zpestřený nějakým tím žebříkem nebo ocelovým lanem zajištěnými místy. Není nutné se ani jistit. Ale to vůbec nevadí, protože cesta je opravdu moc hezky vedená. Zhruba v polovině cesty přichází trošku náročnější místo kde se raději zajistíme. Jedná se prudce stoupající traverz, zpestřený padající a tekoucí vodou. Brzy po něm následuje kolmý, asi 10 metrů dlouhý žebřík a nad ním je ve skalním výklenku schovaná výstupová kniha. Těsně pod žebříkem odbočuje doprava zajištěná cesta Gustav Jahn Steig. Ovšem cedule je přelepena zákazem vstupu, protože je po zimě hodně poškozeno jištění. Škoda, prý je to moc hezká cesta, která spojuje AV-Steig s Geislochsteigem.

Pohled z vyhlídky Höllental Aussicht.

Zapisujeme se do výstupové knihy a pokračujeme dál. Zase se jedná o náročnější chodecký terén, zpestřený spoustou zajištěných míst, která překonávají skalní stěnky a traverzy. Ale znovu není potřeba se nějak moc jistit. Konečně, přesně v 11:00 stojíme na místě zvaném Höllental Aussicht (1620 m.n.m.). Tady končí AV-Steig. Je to nádherný vyhlídkový místo. Údolí Grosses Höllental, pohoří Schneeberg i část pohoří Rax, všechno jako na dlani. Chvíli odpočíváme, fotíme a po chvíli vyrážíme směr Ottohaus. Následuje nádherná, vyloženě procházková cestička, lemovaná trávníkem, kytičkama a kosodřevinou. Úplná idylka. Po chvíli přicházíme k rozcestníku. Kousek před námi je ve svahu vidět Ottohaus a dole pod ním vidíme známé skalní okýnko a za ním malý, nepatrný vrcholek Törlkopf. Na něj vede krátká, ale moc pěkná ferátka. Za chvíli stojíme pod ní. Tato ferátka je vedena na rozdíl od AV-Steigu v jižní stěně, sluníčko pěkně pálí, ale co se dá dělat, vyrážíme.
Zajištěná cesta Kronich Eisenweg je sice jen asi 40 metrů dlouhá, zato opravdu moc hezká. Dosahuje obtížnosti C, kromě jistícího ocelového lana je na ní minimum umělých pomůcek, takže je potřeba taktéž využít lezeckých schopností. Jelikož je lano dost volný, tak se nedá ani dost dobře použít skvělá metoda necvičených lezců (chytnout se oběma rukama lana, zapřít se nohama a vyručkovat nahoru :-))). Nakonec však úspěšně dosahujeme vrcholu Törlkopf (1589 m.n.m.). Slezeme kratičkou sestupovou cestou a valíme na chatu. Přesně ve 12:00 stojíme u Ottohausu (1644 m.n.m.) – nejvyššímu místu naší dnešní cesty. Dáváme si zdejší točené pivečko Puntigamer za 3€, pojíme buchtičky a chvíli se sluníme. Ottohaus je moc pěkná chata, dobře položená, i když díky nedaleké horní stanici lanovky z Reichenau hodně frekventovaná rakouskými nedělními výletníky. Ve 12:45 vyrážíme od chaty vzhůru dolů. Tentokrát využijeme cesty přes hřeben Wachthüttlkamm. Podle Klettersteig-atlasu se jedná o lehkou zajištěnou cestu obtížnosti A. Začíná být velký dusno a taky jsme si všimli, že se začínají v dáli shlukovat mraky. A tak jdeme sice pomalu, ale nikde se nezdržujeme. Vrchní část cesty klesá mírně a vede klečí mezi trávou. Pak se začíná sklon pomalu stupňovat, cesta přejde do lesa. Ve spodní části je to dobrej prďák se spoustou žebříků a pomocí ocelových lan a řetězů zajištěnejch míst. Úvazky nejsou ale potřeba. Konečně ve 14:15 stojíme dole na parkovišti. Následuje fantastická koupel ve Schwarze, sbalíme se a vyrážíme domů.