Není nad to, naplánovat si všechno s dostatečným předstihem. To, že pojedeme na Gross Venediger jsme plánovali už od ledna a to velmi důkladně. Téměř apokalyptické předpovědi počasí pro námi zvolenou oblast však rozhodly jinak. Den před odjezdem kompletně měníme plány a volíme nový cíl -
Julské alpy (jediné místo v Evropě, kde prý nebude pršet). Naše výprava bude tentokrát tříčlenná: Já, PJ a Luboš. Přebalím batoh, vyhážu věci na ledovec a hurá na to.
Fotogalerie...
PONDĚLÍ 22.8.2005
Vstávám ve čtvrt na čtyři a balím poslední kousky. Za vytrvalého deště nakládáme věci do mé malé Fiesty a ve 4:00 vyrážíme po trase
Třebíč - Znojmo - Wien - Graz - Karawanken tunel - Jesenice - Kranjska Gora (530km). Prvním veselým okamžikem je konstatování PJ, že si zapoměl doma boty - jsme ve Vídni. Po krátké operativní poradě se rozhodujeme, zakoupit cestou botky nové.
Cesta běží jako po másle - chvilku prší, chvilku zase prší, chvilku svítí sluníčko.. Průjezd Karawanken tunelem nás přijde na 6,50€, což je docela snesitelné. Do Kranjske Gory přijíždíme kolem 11:00. V místních sportovních potřebách zakoupíme nové trek botky v hodnotě 88€ a přes
sedlo Vršič se dostáváme do
Trenty. Na začátku, v prudké pravotočivé zatáčce odbočujeme doleva a dál po polní cestě, až na v mapě značené bezplatné parkoviště /700 m.n.m/. Je cca 12:30 a venku nádherně prší. Zkoušíme počasí zmást tím, že nevystupujeme z auta. Tato taktika má úspěch a po půl hodině pomalu pršet přestává. Připravíme se na cestu a ve 13:20 vyrážíme směrem na Pogačnikov dom.
Hned od začátku je to pěkně do kopečka.Cesta je krajinářsky opravdu nádherná a nebýt toho, že začalo zase lít jak z konve, tak by z ní byla spousta pěkných fotek. Totálně promočení a propocení dorážíme v 16:50 na
Pogačnikov dom 2050m.n.m.)
- cíl dnešní etapy. Svou mokrou výstrojí obložíme krásně vyhřátá kachlová kamna a sami se resuscitujeme výborným čajem s výborným rumem. Něco pojíme a naplánujeme kam se vydáme zítra. Sezobnem dva lahváče (točené bohužel nevedou) a jdeme do postele.
ÚTERÝ 23.8.2005
Vstáváme až se vzbudíme. Spaní bylo opravdu super, a tak hýříme optimismem. Pohled z okna nás však okamžitě postaví zpátky na zem. Je zataženo a prší. Koupíme si čaj, posnídáme a vyčkáváme. Kolem deváté to začíná vypadat nadějně. Vyrážíme v 9:20 směrem k sedlu
Dovška vratca /2180 m.n.m./, kam je to asi půl hodinky. Tam se počasí začíná umoudřovat a mraky se postupně trhají. Pokračujeme ve výstupu na
Bovški Gamsovec /2392 m.n.m/. Cesta je docela vzdušná a pohled dolů je chvilkama docela hustej (děti si tam neberte). Na vrchol vystupujeme v 10:55.
Nezbytné focení a koukání na impozantní, severní stěnu Triglavu nám zabere asi půl hodinku. Sestup do
sedla Luknja /1758 m.n.m/ je už v pohodě a tak si ho vylepšujeme obědem. Dostáváme se tam ve 13:10 a podle rozcestníku zjišťujeme, že to máme do dnešního cíle ještě asi 3h. Cestou dál bohužel stále ztrácíme výšku. Sestupujeme až do nějakých 1550 m.n.m. Tady obracíme opět vzhůru a po pohodlných cestičkách vystoupáme až na
Tržaškou koču na Doliču (2151 m.n.m)
. Je 16:00 a my sundáváme batohy na místní zahrádce. Chata je na nádherném místě a navenek se tváří přívětivě. Bohužel místní personál není vzorem slovanské (ani jiné) pohostinosti. Místní paní domácí je docela nepříjemná a vede k tomu důsledně i svoje podřízené. Chata je v podstatě bez vody a vlastní pouze jedno umyvadlo, ze kterého stejně nic neteklo. Suché záchody tureckého typu jsou mimo budovu, takže doporučuji se před spaním pořádně vyčůrat. Dáme si pivo v plechu a jdeme si udělat nějaké fotečky. Po večeři nás "inertní" slečna odvedla do noclehárny. Ta se nachází nahoře pod střechou. Po předchozích deštích tam bylo pekelně vlhko a téměř tam nešlo vyvětrat.
STŘEDA 24.8.2005
Vstáváme v 7:00. Po snídáni zjišťujeme možnosti úschovy přebytečných zavazadel, neb se hodláme zase vrátit. Zřejmě na to nejsou zařízeni, a tak nám "inertní" slečna nabízí místo na chodbě pod stolem. Vyrážíme v 7:45. Je nádherné počasí. Sluníčko svítí a sem tam mráček zdobí nádherné výhledy. Asi čtyřicet minut stoupáme západním svahem až k rozcestí, kde se odděluje neznačená cesta ke
kasárnám Morbegna. Tam přicházíme v 8:45. Cesta je pohodlná a doporučiji se tam podívat (není to žádná zacházka). Trosky kasáren vypadají opravdu působivě. Neznačená cesta pokračuje dál a napojuje se zpět na značenou trasu těsně pod nástupem na Triglav.
Výstup západní cestou je v průvodci uváděn jako snadný a na julské poměry tomu tak opravdu je. Ač je u nástupu cedule s označením, že je cesta zajištěna, není třeba úvazku. Ono se totiž není v podstatě k čemu přicvaknout. Celé zajištění se skládá z asi 5m lan a několika kolíků. Po asi půl hodince se vyšplháme do sedýlka - "škrbiny", kde je odbočka na Dom Planika. Je odtud moc pěkný výhled na východ i na západ. Pokračujeme nahoru, kde je cesta vyzdobena několika lany a kolíky.
Triglav /2864 m.n.m./ nás přivítá svým typickým "domečkem" v 10:10. Na vrcholku je docela dost člověků, ale ještě se to dá přežít. Máme nádherné počasí. Fotíme se u domečku, v domečku, za domečkem i před domečkem. V 10:45 doráží na vrchol zájezd německy mluvících důchodkyň a to je signál k ústupu.
Sestupujeme stejnou cestou až do již zmiňované škrbiny. Tam se rozhodujeme si cestu prodloužit přes Dom Planika. Na rozdíl od výstupové "zajištěné-nezajištěné" cesty je tato bez cedulky. Po několika metrech se však ukazuje první lano. Podle mě, docela poctivá ferata (tak B/C) si už jištění zaslouží. V horní části je dobře zajištěna, ve spodní části bych nějaké to lano navíc snesl (zvlášť při sestupu). Sestup ze sedla trval asi hodinku. Na
Dom Planika (2401 m.n.m.)
dorážíme ve 12:30. Ani zde to není s vodou žádná sláva, a tak nezbývá nic jiného, než si jednu koupit. Když si k ní dáte ještě jedno pivo v plechu, tak vás to stojí pěkných 6,00€. Chatu opouštíme ve 13:15 a po pěkné vyhlídkové trase se vracíme zpět na Tržaškou koču. Přechod trvá asi hodinku a čtvrt. Pod stolem si vyzvedneme svoje věci a nacpeme je zpět do batohů. Dáme ještě nějaký ten obídek a vzhůru dolů do údolí. 1450 výškových metrů sestupu z chaty nám docela pěkně proklepalo kolena a to i přes to, že cesta je velmi pohodlná. K autu přicházíme
kolem 18:00. Jenom nahážeme věci do kufru a přesouváme se na tábořiště v Trentě. Cena za nocleh je 6,00€ na osobu (stan ani auto se neplatí). Postavíme stan a jdeme se odměnit teplou sprchou (žeton na teplou vodu je v ceně). V místní restauraci si ještě dáme jedno točené a výbornou "Jotu"(zelná polévka s fazolí a klobásou - doporučuji) - dohromady 5,40€.
ČTVRTEK 25.8.2005
Budíček je v 6:00, odjezd o půl hodinky později. Jedeme zpátky přes Vršič do Kranjské Gory. Tady už to známe a tak jdeme nakoupit nějaké ty čokoládky pro dětičky. Zpět do auta nasedáme v 8:00. Aby byla změna, tak nejedeme přes Karawanken tunel, ale přes Korensko sedlo. Cesta je to pěkná a stejně rychlá. Zpět přes Willach-Graz-Wien-Znojmo až do Třebíče nám to trvá asi 7 hodin. V 15:00 jsme doma a je zase po dovolené.
Prvovýstup na Hocheisspitze 
