Protože na úterý 8.5. mi vyšlo volno, zbytek rodiny měl svátek a předpověď počasí taky vycházela, narychlo jsme se rozhodli navštívit naše jižní sousedy a to konkrétně pro nás blízkou oblast přírodního parku Ötscher-Tormäuer - do soutěsek potoka Ötscherbach.

Spontánní nápad třech „kluků z města“ utéci se odreagovat skončil první řijnovou neděli jednodenním výletem do slovenské obce Červený Kameň (361m). Tato malá obec leží těsně u hranic s Českou republikou a je výhodným bodem pro pěší tůry.

Při plánování podzimních hor jsem rohodl, že to bude pohodovka. Nechtělo se nám jezdit nikam daleko a tak byla vybrána oblast Hochschwab gruppe. Jako základnu jsme zvolili Voisthalerhütte, která nabízí relativně snadnou dostupnost několika okolních vrcholů.

Letošní hory s dětmi jsme naplánovali opět do Dolomit. Cestou jsme naplánovali nocleh na Loserhütte a výstup na Loser ferátou. Bohužel kvůli počasí nevyšla návštěva Stubaital a nakonec jsme skončili v Chlumu u Třeboně

Letošní červnovou destinací měly být Loferer Steinberge, ale informace o zavřené chatě nás přinutily změnit cíl na Steinernes Meer. Bohužel i tato varinta kvůli nejisté předpovědi počasí padla a nakonec jsme odjeli do slovinských Kamnických Alp pokusit se o Grintovec a případně Jezerskou Kočnu

„Ohniště“ každý z Vás si představí pár kamenů poskládaných dokola a mezi nimi černé ohořelé polínka dříví, či vůni opečených špekáčků. U nás to byl však název maličkého skalního útvaru zaklíněného v úbočí Nízkých Tater. A bylo to právě „Ohniště“ které mne více než dvacet let magicky přitahovalo.

Letošním vyvrcholením sezóny měl být přechod horské skupiny Schober Gruppe, ale studené počasí a spousta sněhu rozhodla jinak. Byli jsme nuceni použít záložní variantu a vyrazit do nižších poloh, konkrétně do Schladmingských Taur, a zkusit vylézt na vrcholy Hochwildstelle a Greifenberg.

Pico del Teide (3718 m.m.n.) je sopka nacházející se na největším ze sedmi Kanárských ostrovů - ostrově Tenerife, Jedná se o nejvyšší horu Španělska a zároveň třetí největší sopku světa (měří asi 7 000 m od úpatí na dně oceánu). „Pekelná hora“ jak lze přeložit její název je v současné době považovaná za neaktivní a to i přesto, že v kráteru lze stále vidět i cítit výdechy sopečných plynů, tzv "fumaroly".

Protože jsme s rodinou naplánovali na první srpnový týden válení v Itálii u moře a měli s námi manželčini rodiče, začal jsem už před odjezdem přemýšlet, co s tím. Naťuknul jsem dědu, coby milovníka Tater, jestli by si netroufl na nějakou menší tůru v horách a hned byl pro. Takže jsem k plavkám přibalil stan, dva spacáky a další nutnou výbavu do hor a začal plánovat kam vyrazíme. Volba padla na Dolomity, kde jsme byli s dětmi v červenci a z pochopitelných důvodů nedošlo na náročnější turistiku.

Tak se nám opět podařilo přesvědčit rodinky, že moře není všechno a vyrazili jsme s dětima do hor. Zakempovali jsme nedaleko Cortiny d´Ampezzo s cílem navštívit nejatraktivněší místa v okolí. Na seznamu tak rozhodně nemohly chybět pojmy jako Tofana di Mezzo, Tre Cime di Lavaredo, Passo Falzarego, Monte Piano a další.